Zajištění důstojného, aktivního
a bezpečného života
Hrubá Voda 11, Hlubočky 783 61
info@ddhrubavoda.cz
Drobečková navigace

Úvod > Aktuality > Makrely aneb jak vyplnit přání jednoho uživatele

Makrely aneb jak vyplnit přání jednoho uživatele



Je pátek jedenáctého srpna a nastal den“ D“. Naše zařízení se rozhodlo, realizovat přání jednoho našeho uživatele, a to konkrétně pana Jaroslava Marka. Tento muž plný energie, které má snad na rozdávání, si přál udělat pro ostatní uživatele v rámci ergoterapie překvapení – makrely dle vlastního receptu. Pan Marek je výborný kuchař, a to také předvedl v Prostějově na „Glulášení“. Přenechali jsme mu tedy velení celé akce. A jak to vypadalo a dopadlo?

Příprava vypukla již ve čtvrtek desátého srpna dopoledne. Makrely se musely vykuchat, řádně omýt, nasolit, okořenit, načesnekovat a naložit do kopřiv. To koukáte, že? Já jsem se nestačila divit. Práce šla celkem dobře od ruky, pomáhala nám děvčata z Pavlovic, která byla u nás na stáži. Bylo to moc příjemné dopoledne. I někteří obyvatelé, jako pan Kopčil, přiložili ruku k dílu. Sliny se mi jen sbíhali, jak krásně to vypadalo.

V pátek o půl druhé se pomaličku začalo zatápět v ohništi a pod grilem. Sešlo se okolo třiceti uživatelů, samozřejmě nesmíme opomenout skvělou pomoc pracovníků přímé péče, kteří pomohli těm uživatelům, jenž jsou méně pohyblivý, a potřebují větší míru podpory. Vůně makrel se linula po nedalekém okolí. Hlavní aktér pan Marek měl naprostý přehled a i přes počáteční menší chaos vše ustál a celou akci spolu s naším panem ředitele dovedl do zdárného konce. Makrely byly výborné, nic jim nescházelo. Kůžička křupala, masíčko bylo šťavnaté. A jak už to tak bývá, po rybách má každý žízeň. Valdemar Matuška pěl: „Žízeň je veliká, život mi utíká, tak nechte mě příjemně snít…“ My jsme hasili žízeň pivem, po kterém jsou mimochodem báječné sny, věnovaném Hotelem Dolní dvůr na Hrubé Vodě, prostřednictvím naší paní sociální Janičky Tomanové. Servis byl prostě perfektní. Kdo chtěl nealko, dostal bezinkový nápoj a pokud se člověk bál kostí nebo mastného, podávalo se k rybě také pečivo. Kůstka nikomu neuvízla v krku a myslím, že všichni byli spokojeni. Na hudbu jsme také nezapomněli, byla sice z reproduktorů, ale i tak si všichni přišli na své.

Díky této aktivitě se také mnohým z nás oživily vzpomínky na dětství nebo mládí, chvíle strávené v rodinném kruhu či s nejbližšími přáteli.  Závěrem mi tedy nezbývá než všem dobrým duším, kteří ergoterapii pomohli s realizací přáníčka pana Jaroslava Marka poděkovat. Hlavní dík však patří jemu a jeho báječnému nápadu.

S pozdravem Marcela Kučerová, DiS.